Kolejiště Borkovice - Kněževes

Celkový pohled na kolejiště Borkovice - Kněževes.

Zdeněk Krušinský modelaří ve velikosti N. První kolejiště o rozměrech 1.5 x 1 m postavil v roce 1978, to ale později zchátralo a bylo rozebráno. Chvíle pro stavbu dalšího kolejiště nastala až po přidělení bytu 4+1 v roce 1986, kdy nejmenší z pokojů se hodil mimo jiné i pro železničního koníčka. Po důkladné přípravě a se znalostmi, které se nedaly srovnat s těmi při stavbě prvního kolejiště, zahájil pomalou stavbu nového kolejiště. Jediným kazem bylo stále nedostupné kvalitní kolejivo. O to pečlivěji pokládal jediné dostupné koleje Piko, aby toto v budoucnu nebylo zdrojem nechuti dále pokračovat. Kdo si tímto v tehdejší době prošel, ví o čem mluvíme. Snaha o bezproblémový provoz vedla až k takovým absurditám, jako je redukce z třiceti výhybek na alespoň 15 spolehlivých. Kolejiště o rozměru 2.5 x 1.5 m opatřil kvalitním rámem a jako základovou desku použil 10 cm tlustý pěnový polystyrén, který se v socialistickém stavebnictví povaloval na rozestavěném sídlišti v obrovských hromadách. I v této době byla stavba poplatná tomu, co o modelové železnici bylo známo (stromy a keře z trhaného molitanu, posypy z obarvených pilin, stavby z papíru). Přesto se po několika letech podařilo téměř dokončit celkem věrný obraz našich drah někde v jižních Čechách, kde autor žije. Jako vodítko při návrhu kolejového uspořádání použil kdysi prodávaný sešit firmy Piko s geometrií kolejiva N, upravený do přijatelnější podoby.

Dominantní je, podobně jako na každém kolejišti, v popředí umístěné nádraží Borkovice se sedmi dopravními kolejemi, skladišti a malým depem. Depo má dvě stání pro motorové lokomotivy, a také stání a zauhlování pro parní lokomotivy. Z nádraží vychází hlavní trať, která je na skrytých koncích opatřena vratnými smyčkami a jednoduchým křížením. Soupravy se modelově vrací z míst, kam před nějakou chvílí odjely. Vše je zabezpečeno signalizací obsazené koleje. Jako další vychází ze stanice vedlejší trať, prochází dvoukolejným tunelem a po průjezdu zastávkou Rybník se vrací zpět do nádraží. Třetí trať prochází několika oblouky a po náročném stoupání je v nejvyšším bodě umístěno malé nádraží Kněževes s malým zauhlováním pro provoz na lokálce.

Závory jsou ovládány jízdou vlaku, návěstidla s povolovacími úseky jsou funkční dle návěstní soustavy. K ovládání je využit ovladač se zpětnou vazbou, soupravy jezdí i po spádu modelovou rychlostí. Kolejiště je časově situováno na konec parní éry a tomu také odpovídá skladba vozidel. Modely jsou zčásti autorovy vlastní stavby, dále malosériové výrobky TH model a také nějaké modely zahraničních výrobců.

V současnosti se připravuje další velká proměna kolejiště, koleje budou vyměněny za výrobky Peco.

Plochu v popředí zabírá nádraží Borkovice.

Levé zhlaví Borkovic.

Pravé zhlaví Borkovic s depem.

V zadním části kolejiště je malá stanice Kněževes. Před ní pod strání je ještě zastávka Rybník. Za Kněževsí je už jenom stěna s pozadím malovaným na motivy jihočeské krajiny.