| g |
|
|||||||||
|
||||||||||
 |
|
|
|
RoadRailer
Myšlenka dopravního systému Roadrailer je jednoduchá: Nákladní vozidlo bez vlastního pohonu, schopné jízdy po silnici i po železnici (dva dopravní systémy - bimodální doprava). Převést tuto myšlenku do skutečnosti už bylo horší. Na jedné straně železnice s vysokými pevnostními požadavky a s těžkými dvojkolími, a na straně druhé silnice s podstatně nižšími hmotnostními limity. Výsledkem této kombinace je vcelku klasicky vyhlížející silniční návěs, který má ale určité úpravy nutné pro železniční provoz. Je samozřejmě těžší, než běžný silniční návěs, ale je o hodně lehčí než tentýž návěs i s plošinovým vozem. Znamená to, že doprava Roadrailerem se vyplatí ve všech případech, kdy většina délky trasy vede po železnici. Hlavním kritériem při vývoji nového dopravního systému byla ekonomie provozu. Ale z ní přímo vyplývají i další důležité otázky, například ochrana nákladu během přepravy. Jednotlivé skříně Roadrailerů jsou při přepravě po železnici spojeny nakrátko s minimálními vůlemi. Tím odpadly podélné rázy, ke kterým při rozjezdech a brzdění dochází kvůli poměrně značné vůli ve spřáhlech klasických souprav. Kromě toho blízkost vozů znemožňuje otevřít zadní dveře návěsu a tím chrání náklad i před zlodějíčky. Dveře jsou zajištěny nahoru vyklopeným silničním nárazníkem (ten musí být sklápěcí, protože jinak by překážel železničnímu podvozku). Systém Roadrailer vyvinula skupina Wabash National a do provozu ho jako první nasadil Triple Crown Service (dále TCS), společný podnik železnic NS a Conrail. Provoz byl od počátku úspěšný a tak si Roadrailery pořídily i další podniky. V současnosti (2005) jich mají nejvíce TCS a Amtrak, ti je provozují hlavně na východě USA, ale uvažují o dalším rozšíření doprav dále na západ a také do Mexika. Roadrailery Swift jezdí po tichomořském pobřeží a BNSF je provozuje mezi Chicagem a Los Angeles.
První Roadrailery si vozily železniční i silniční kola stále s sebou. V prostoru mezi silničními koly byl jednonápravový železniční podvozek se vzduchovým vypružením. Systém byl velmi operativní, ale vlastní hmotnost návěsu při jízdě po silnici byla nepříjemně vysoká. Roadrailer vzor V se proto vrátil ke standardním, jen mírně upraveným podvozkům, na které se návěsy při železniční přepravě ukládají. Pro spojování s ostatními železničními vozidly slouží koncový podvozek se spřáhlem zvaný Couplermate. Nejběžnějším Roadrailerem je šestnáctimetrový (53 stop) skříňový návěs s plochými stěnami. Jeho skříň je vyrobena z hliníku a je charakteristická svislými žebry, hustěji umístěnými v oblastech většího namáhání. V současnosti je ale typů Roadrailerů již celá řada. Reeferrailery s chladícím agregátem vozí potraviny a další zboží vyžadující sníženou teplotu, Autorailery mají uvnitř dvě podlaží na rozvážení nových osobních automobilů z výroby k distributorům. Dalším typem jsou Roadrailery Duraplate se skříní ze sendvičových desek (plastová výplň mezi dvěma ocelovými plechy). Vlak může být složen až ze 125 Roadrailerů (to je délka schválená Wabash National, při zkouškách úspěšně jezdily i delší vlaky). Při skládání Roadrailerů do vlaku se postupuje odzadu. Tahač nejprve najede s návěsem na koleje. K zadnímu konci návěsu se přistrčí železniční podvozek (buď se přistrká po kolejích, nebo ho přiveze ještěrka z jiné koleje). Potom tahač napumpuje vzduchové vypružení návěsu naplno a nasune ho zadním koncem nad podvozek. Po vypuštění vzduchu z vypružení dosedne návěs na podvozek. Proti vzduchovému vypružení působí slabší vinuté pružiny, ty nyní, když je vzduchové vypružení prázdné, zdvihnou silniční nápravy do vzduchu a přitisknou je ke spodní straně návěsu. Tahač zacouvá s návěsem, teď již vzadu uloženým na železničním podvozku na soupravu. Její přední vůz až dosud předním koncem stál na výsuvných nožičkách, nyní se také spustí na železniční podvozek. Právě připojený návěs se na předním konci podepře výsuvnými nožičkami, tahač odjede a celá operace se může opakovat. Mírně odlišné je pouze připojení posledního podvozku, který na soupravu nenasune tahač, ale třeba lokomotiva. Na sestavení vlaku stačí kus zpevněné plochy s kolejí, tři lidé, ještěrka a tahač. Roadrailery se zkoušely i v Evropě, základní princip je stejný, ale použité díly odpovídají místním zvyklostem. Standardním podvozkem zde není diamond, ale Y25 a standardní spřáhlo není samočinné, ale šroubovka s nárazníky. Obrázky evropského Roadraileru najdete zde.
model de Luxe innovations Model de Luxe Innovations je licencován výrobcem skutečného Roadraileru. Základem je model šestnáctimetrového (53 stop) skříňového návěsu s plochými stěnami, který tak jako ve skutečnosti lze umístit stejně dobře na silnici i železnici (dodává se ostatně i jako silniční vozidlo v sadě s tahačem). Další součásti jsou spojovací díly a železniční podvozky, včetně koncového podvozku Couplermate se spřáhlem.
K návěsu jsou přiloženy drobné díly, které je na něj třeba doplnit podle provozní situace, která má být modelována. Díly ve skutečnosti pohyblivé, jsou v malém měřítku vyrobeny napevno, ale ve více polohách, odpovídajících jednotlivým provozním stavům. Jednak jsou to dvě sady výsuvných nožiček, krátké pro oba režimy jízdy a dlouhé pro odstavení. Nárazníky jsou také ve dvou sadách, jedny spuštěné pro silniční provoz, druhé vyklopené nahoru pro železniční provoz. Dále jsou tu celkem čtyři varianty spřahovacího zařízení pro přední část návěsu - jedna pro první vůz soupravy, druhá dekorativní (nejvíce modelová ale nefunkční), třetí pro návěs, který se nepoužívá na železnici a čtvrtá, pro standardní spojování uvnitř soupravy (ta je z výroby osazena na modelu).
Couplermate je název pro koncový podvozek se spřáhlem. Základem je standardní modelový podvozek Roller bearing, na něj jsou připevněny plošina a zábradlí z leptaného plechu, do detailu propracovaná brzdová soustava a spřáhlo Accumate (výrobek Atlas, kompatibilní s Magne-Matic). Může být použit variantně na předním i zadním konci soupravy. Skutečné vlaky často jezdí s jedinou Couplermate vpředu, zadní konec bývá běžně ponechán bez spřáhla, na podvozku stejného provedení, jako jsou ty uvnitř soupravy. Z tohoto posledního vozu by nemělo vyčuhovat ani tyčové spřáhlo (kterým se spojují Roadrailery uvnitř soupravy) a proto se doporučuje toto spřáhlo vymontovat z návěsu, který je určen jako poslední v soupravě.
Modelové Roadrailery se dodávají v ucelených sadách po pěti nebo deseti vozech s oběma koncovými podvozky. Tyto sady, tak jak jsou, mohou být bez úprav zařazeny do provozu. Kromě toho se dodávají jednotlivé vozy pro doplnění souprav. Ty jsou vybaveny jen jedním (vloženým) železničním podvozkem a samostatně jsou na kolejích nepoužitelné. Koncové podvozky Couplermate a další díly nezbytné pro železniční provoz lze zakoupit i samostatně a použít je například k rozdělení soupravy nebo k převedení vozu zakoupeného jako silniční návěs na železnici.
Tak jako ve skutečnosti, i z modelových Roadrailerů lze skládat dlouhé soupravy. De Luxe innovations uvádí, že při úspěšných zkouškách na kolejišti byla provozována souprava 93 Roadrailerů na obloukovité trati se stoupáním 20 promile. Vlak tehdy tahaly čtyři čtyřnápravové lokomotivy typové řady GP (výrobky Atlas).
Informace o aktuální nabídce modelů de Luxe innovations je rozdělena na dvě části. Kontejnery a související zařízení (kromě vozů) najdete v ceníku kontejnerů, ostatní výrobky (včetně kontejnerových vozů) v ceníku amerických modelů velikosti N. |
|
|
|
