| g |
|
|||||||||
|
||||||||||
 |
|
|
|
Motorová lokomotiva EMD GP7model American Z Lines v měřítku 1 : 220 Třetí velkosériová lokomotiva AZL byla uvedena na počátku roku 2007. Zpočátku se prodávala jen v omezeném počtu jako předsérie - u AZL možná uvedení modelu (kvůli konkurenci) trochu uspěchali, ale po roce se již výroba dostává do normálních kolejí. Lokomotiva přišla do prodeje jen o několik měsíců dříve než podobný model vývojově následujícího typu EMD GP9 od Micro-Trains. No a protože lokomotiva Micro-Trains představuje GP9 nižších sérií (se čtyřmi střešními ventilátory), která se GP7 velmi podobá, vyrobili oba výrobci vlastně skoro stejný model. Tak se stalo, že mezi pouhými sedmi modely amerických motorových lokomotiv, které byly v tomto okamžiku v prodeji, jsou dvě dvojice modelující stejný typ (druhým případem je EMD F7). Dalším zajímavým faktem je, že velkosériová výroba AZL se až dosud věnovala spíše vozidlům moderním (pro malosérii to neplatí, tam jsou i parní lokomotivy). GP7 je jakýsi úkrok AZL od svého tradičního tématu do sféry zájmů konkurenční firrmy Micro-Trains. Skutečná GP7 je stejně stará jako F7 a v roce 2008 to jsou nejstarší americké motorové lokomotivy dostupné ve velikosti Z (skutečné lokomotivy se vyráběly v letech 1949-1954). Něco málo o skutečné lokomotivě je napsáno v souvislosti s modelem Atlas pro velikost N, přehled výroby lokomotiv EMD je zde.
Pro výrobu lokomotivní skříně je použita kombinace plastových a leptaných dílů (jak ukazuje obrázek). Tím je umožněno vyrábět různé varianty s detaily odpovídajícími lokomotivám jednotlivých drah. Například střední část střechy dlouhé kapoty má dvě provedení - s EDB a bez EDB. Leptané boky skříně zase umožňují zmenšit tloušťku stěn a tím ponechat v uzoučké lokomotivě maximum prostoru pro motor (viz také srovnání s modelem Micro-Trains dole na této stránce). Dalším zajímavým detailem jsou antény připomínající zábradlí na lokomotivách dráhy Pennsylvania. Bezdrátový dorozumívací systém zavedla PRR dříve než ostatní, a její tehdy velmi moderní počin vypadá z dnešního pohledu trochu předpotopně. Přestože antény lokomotiv Pennsylvania jsou nepřehlédnutelné, při výrobě modelů je to taková komplikace, že je výrobci většinou zanedbávají i ve větších velikostech. U AZL si ale dali tu práci a připravili lokomotivu GP7 PRR s anténami v nejmenší velikosti Z. Lokomotivu pohání osmimilimetrový motor Faulhaber opatřený dvojicí setrvačníků. Všechny nápravy jsou hnané, jedno dvojkolí je opatřeno bandážemi pro zvýšení tažné síly. Model má funkční LED osvětlení přepínající se podle směru jízdy a je připravený pro dosazení digitálního dekodéru. Jízdní vlastnosti jsem nezkoumal.
Lokomotiva má spřáhlo AZL zavěšené na podvozku. Spřáhlo vypadá v mnoha ohledech podobně jako spřáhla Magne-Matic a lze ho s těmito spřáhly spojovat, nemá ale rozpojovací trn a postrádá tedy funkce magnetického rozpojování. Spřáhlo zavěšené na podvozku (a procházející otvorem v čelníku) je možné nahradit spřáhlem zavěšeným na hlavním rámu. Pro ten účel jsou lokomotivě přibaleny dva modelové čelníky se spřáhlem. Taková výměna se zdá být velmi lákavá, protože podstatně zlepší modelový vzhled, ale má několik ale: Lokomotivu jsem raději moc nepitval, ale vypadá to, že nosič spřáhla na podvozku se pro tuto úpravu musí uříznout a nový čelník pak na lokomotivu přilepit. Nevratná úprava by snad ani tolik nevadila, kdyby nebyla spojená se zhoršením dalších vlastností lokomotivy. Spřáhlo na čelníku je totiž z jednoho kusu plastu (a není tedy stejné jako to na podvozku) a postrádá skoro všechny funkce. Neumožňuje dokonce ani spojení při najetí vozidel na sebe. Spojuje se navlékáním (musí se nazdvihnout jedno ze spojovaných vozidel). Spřáhlo je zavěšeno otočně, ale bez jakéhokoliv odpružení, dokonce se ani nevrací do střední polohy. Výrobce navíc upozorňuje, že s tímto spřáhlem není možné tahat tak dlouhé vlaky jako se spřáhlem na podvozku (to bych rád věděl proč). Celá věc se mi jeví jako krajně nedomyšlená a není mi jasné, proč ani jeden z výrobců velikosti Z nechce zavěsit plnohodnotné spřáhlo na čelník lokomotivy stejným způsobem, jako se to běžně dělá ve velikosti N.
Srovnání modelů AZL a Micro-Trains
Existence dvou podobných modelů přímo vybízí ke srovnání. Moje srovnání sice není úplně korektní, protože jsem ho udělal bez potřebného prostudování výkresů skutečných lokomotiv, ale i tak ukazuje zajímavé věci. Model AZL (GP7) je ve srovnání zastoupen výše popsanou lokomotivou Pennsylvania (na její anténu se zde nebudeme ohlížet), model Micro-Trains (GP9) je zastoupen lokomotivou Northern Pacific (popis modelu MTL je zde). Některé rozdíly mezi oběma modely mohou být způsobené skutečnými rozdíly mezi oběma, sice velmi podobnými, ale přece jen různými, lokomotivními typy. (Já mám tedy spíše podezření, že oba výrobci chystali model GP7/9 a když zjistili, že mají stejný plán, tak se dohodli, že každý si nechá jedno z čísel a tak budou mít každý "jinou" mašinu, ale to jen moje zcela nepodložená domněnka.)
Tak, kterou si vybrat? Na první pohled se mi více líbí lokomotiva Micro-Trains, kvůli jemnějším detailům. Ale menší šířka lokomotivy AZL je ohromná věc a správné hlavní rozměry jsou možná důležitější, než detaily. Provedení čelníků a spřáhel považuji za nedostatečné na obou modelech. Možnost dosazení modelového čelníku na lokomotivě AZL je sice výborný nápad, ale nedotažený. Takže kterou? Nejlépe obě. Konec konců jedna je GP7 a druhá GP9. A i přes kritická slova posledních vět jsou oba modely moc pěkné. Chtělo by to ještě porovnat jízdní vlastnosti, ale to nechám někomu jinému.
Informace o aktuální nabídce lokomotiv najdete v ceníku amerických modelů velikosti Z. |
|
|
|
